Malé hvězdy Metody intuitivního vidění … Káťa

Káťa - foto - úvod

Jako další z našich “malých” hvězd bych Vám chtěl představit dvanáctiletou slečnu, která sice není malá svojí výškou, ale stále spadá do kategorie našich nejmladších studentů.

Káťa navštívila můj dětský kurz, který proběhl před několika dny v Brně. Vlastně se do něj dostala trochu neobvyklým způsobem. Náš kurz již začal a v průběhu prvního dne nás oslovila maminka Káti s dotazem na příští brněnský termín, neboť její dcerka má 12 let a komplikovanou vadu jednoho z očí – po narození byla kříšena v inkubátoru a od té doby má na jednom oku 4,5 dioptrie na dálku a ke všemu i šedý zákal. Ačkoliv jsem takové rozhodnutí nikdy předtím neučinil, výjimečně jsem svolil s tím, aby Káťa nastoupila do již rozeběhnutého kurzu a mamince nabídl jeho uhrazení z fondu přispěvatelů.

Vedlo mne k tomu to, že další kurz v Brně zatím plánován nebyl, Káťa se blížila k hraničnímu věku, kdy ještě může kurz s dětmi podstoupit a dále jsem vnímal možnost zlepšit pomocí této metody vidění a život dalšímu vážnému zájemci. Jako obvykle jsme na začátku natočili Kátin stav vidění před kurzem…

Byla to pro mne další větší výzva – práci se staršími dětmi často komplikuje jejich rozumová výbava, blížící se mudrlantství dospělých, navíc jsem měl na práci s Káťou o jeden den méně. Ačkoliv je velmi dobře rozumově vybavená :), ukázala se také jako velice nadaná studentka, která rychle zvládala všechny úkoly a svojí pílí ostatní brzy dostihla. Káťa navíc čtvrtý den předvedla, že naše společné úsilí nebylo zbytečné a všechny přítomné doslova posadila na židle.

Všiml jsem si, že při natáčení Kátiných výkonů někteří z rodičů dětí na kurzu, kteří její zdravotní problém znali, potlačovali slzy. Tady není potřeba dalších slov. Káťa viděla první den problematickým okem ostře na vzdálenost 3 m. Na konci kurzu viděla ostře stejně nemocným, jako zdravým okem, a to na vzdálenost necelých 10 metrů, což bylo maximum, které nám dovolovala velikost pracovního prostoru. Jsem si však jistý, že by při testu viděla i dále.

Káťa nás příjemně šokovala ještě jednou, a to při našem posledním setkání. Přivítala mne slovy „Honzo, doma jsem zkoušela koukat nemocným okem a zjistila jsem, že teď s ním už můžu i číst. To jsem nikdy nemohla”. Při takové zprávě po ránu je pak krásnější celý den :).

Co dodat? Přejeme Kátě, ať se jí v životě jenom daří. Doufám, že budeme mít možnost se ještě někdy vidět a přesvědčit se, že je změna trvalá.

A také bych chtěl tímto poděkovat těm, jejichž finanční příspěvky pomohly Káti kurz uhradit a zkvalitnit tak život dalšímu dítěti.

Děkujeme.

Jan Světlák

Přejít nahoru