Hedvika navštívila náš kurz v Českých Budějovicích. Již při prvním pohledu na tuto slečnu se dalo očekávat, že nás čeká kus práce – podmínky kurzu pro ni nebyly moc příznivé – ostatní děti ve skupině byly mladší, což většinou ubírá na sebedůvěře a navíc, všichni byli sourozenci z jedné maďarské rodiny, kteří česky nehovořili.
Pamatuji si, že Hedvika sama nechtěla své dioptrické brýle sundat, až později jsem se dozvěděl, že ji maminka stále chválila, jak jí brýle sluší, aby se Hedvika lépe vyrovnala s touto dioptrickou pomůckou.
Napříč podmínkám se z Hedviky ukázala být vzorná a snaživá studentka, která dělala velice rychlé pokroky. V momentě, kdy pochopila, že je hezkou mladou slečnou i bez brýlí, již na nich tak tvrdošijně netrvala a kolem čtvrtého dne kurzu již jasně ukazovala, že se jí zrak evidentně zlepšil. Vlastně nejvíc mi v paměti zůstala chvíle prvního dne a jejího příchodu na kurz – přišla a okamžitě sundala brýle, které schovala do brašny a pohodila ji stranou, aby nepřekážela.
A konec? Tak, jak je zachycen na videu – při závěrečných zrakových testech viděla bez brýlí dál než její maminka, která má oči zdravé. Takové spontánní reakce mám po úspěšných závěrech kurzů nejraději:-)
Jan Světlák
