otevřte oči Slované – volání předků

Posted by on Pro 12, 2016 in Jan Světlák

.

Otevřte oči Slované – volání předků

.

Minulý týden jsem měl vzácnou návštěvu, svou kamarádku, se kterou jsem se již delší dobu neviděl. Je to žena pocházející z Altajské oblasti (části Sibiře). Sama má vazbu a silný vztah k místům, které nepohltil moderní způsob života, ale naopak, žijící hlavně z moudrosti svých předků, předávaných v pokoleních dál. Tedy v tradicích a bezprostředním kontaktu s přírodou a lidstvím v jeho pravé podobě. Ovšem toto naše setkání bylo jiné než ty dříve. Povídala mi, jak cítí potřebu častěji a možná i nastálo se vrátit zpět. 

Cože, na Sibiř?  Vytřeštil jsem oči, ale ona mi následně začala s takovou láskou v slovech a nadšením vyprávět o zemi, kde lidé nenásilně a mimořádně unikátně učí své děti to, co k životu skutečně potřebují. Vychovávají chlapce do mužů v mužských energiích a respektu k ženským energiím a dívky v ženských energiích svým unikátním způsobem. Rozvíjí v dětech přirozenost a ony jsou zkušené a vyrovnanější již ve svém věku. Povídala o kozácké moudrosti a zvykům, které si čím dál víc lidé uvědomují a přichází se to tam sami učit. Zmínila se o Anastasii, ženě, o které jsem již mnoho slyšel dříve. I u nás se z ní stává pojem a knihy Vladimira Megreho, do kterých vepsal moudra, jež ho tato reálně žijící žena učila, se pomalu stávají kultovní záležitostí.

Mnohé jsem o jejím učení slyšel a přichází více a více informací od různých lidí, týkající se neskutečné moudrosti Anastasie – ženy, žijící na samotě, neopouštějící své místo a přece mající vše potřebné, ale hlavně disponující neuvěřitelným přehledem o všem, co se kde a proč děje, s hlubokou moudrostí a poslelstvím pro lidstvo. Naslouchal jsem a ponořoval se do slov z vyprávění kamarádky a prociťoval to ono civilizací ne nedotčené, ale nezkažené nastavení. Ten pocit byl neočekávaný, zároveň hluboký a stěží popsatelný.

Sama má k Anastasii blízko. Nezná ji osobně, ale spojuje je mimo rodné oblasti i způsob výchovy. Anastasie se často zmiňovala o tom, co ji dědeček naučil – tamní dědečkové předávají moudrost a učí svá vnoučata naslouchat přírodě a zvířatům. Sibiřské lesy – medvědi, vlci a divočina v pravé podobě. Přesto se ti lidé dokáží v lese pohybovat tak, že jim nebezpečí nehrozí. Pro mne byl silným okamžikem, kdy právě kamarádka zavzpomínala, jak ji samou dědeček učil se napojovat na inteligenci lesa před vstupem a žádat o ochranu a svolení ke vstupu. Potom čeká na odpověď, která je ovšem skutečně vnímatelná. Tu odpověď lidé skutečně respektují a pokud je svolení uděleno, nemusí se ničeho obávat. Jak sama řekla “ nevím, jak to dědeček učil Anastasii, ale můj dědeček mě učil tak, že …. “ to bylo neskutečné poslouchat.

Povídala o sibiřských šamanech a já si mnoho věcí uvědomil. Šaman je lidská bytost, která svůj život odevzdala službě a svému napojení, či dokonalému propojení se světem duchů, přírody a lidí. Adept když se odevzdá a stává se šamanem, prochází silným rituálem smrti a vzkříšení. Díky tomu získává propůjčené neuvěřitelné schopnosti, ale je zároveň vázán místem a službou léčit. Pravý šaman neopustí místo svého spojení s přírodou, zároveň nemůže přestat léčit – zemřel by totiž. Město a městské nasavení by pro něho byl skutečný problém. Proto bylo naše úsilí přivést do našeho centra pravého šamana veliký problém, až jsme jimi byli ujištěni, že pravý šaman k nám na pozvání nepřijede a ti, co se nabídli a jezdí se svým programem po světe, provozují jen lacinou šou. Jsou totiž jen slaboučkým odvarem pravých šamanů. Skutečný šaman když léčí, nesmí být nikdo přítomen – je to o silných ochranách a propojování světa duchů s naším světem. Zároveň se mu nejedná o komerci, sleduje Vyšší cíl a pokud je někdo nemocný, šaman té oblasti za ním většinou přijde sám. Pokud někdo přijde přímo za ním, šaman sám se rozhodne, zda léčit bude a nebo ne. Může vás odmítnout bez ohledu, co vám je a jakou dálku za ním jedete – sleduje vyšší zájem a vidí dál než my. 

Povídali jsme si dál o vnímání předků, ctění a respektu druhých. O slovanských tradicích a tzv. babské ženské moudrosti, no nechtělo se mi končit. Po odchodu kamarádky domů jsem již jen přemýšlel a začal mnoho věcí vnímat úplně jinak, než jak nám jsou obvykle dlouhodobě předkládány. Sám znám jednoho šamana, kterého skutečně uznávám – je to čech, který má své předky mezi skutečnými indiány. Má jejich moudrost a je s nimi dál ve spojení. Ovšem nikdy jsem ho neviděl s čelenkou a péry a vlastně když si to uvědomím, i když z něj je ten šaman cítit každým coulem, povídá o šamanech a indiánech, předává jejich moudrost a lidi přitahuje již vlastní osobností, nikdy se tím nechlubí a nic nevnucuje. Co ale vím, tak říká „zastávám stejný názor, jako je vzkaz, který vám předávám od svých bratrů žijících v Americe – jsou rádi, že se zajímáte o jejich zvyky a oslovují vás jejich rituály, ovšem oni tak činí v úctě a v duchu spojení se svými předky a svými tradicemi. Vy sami jste v jiné kultuře, buďte také ve spojení se svými předky, ctěte je, i své vlastní tradice a rituály”. Uf, ta slova mají váhu a upřímně i pravdu. 

Takových let žijeme v přesvědčení, že my jsme tou vrcholnou civilizací, jsme civilizovaní a tam, kde se civilizace nedostala, to jsou primitivní kultury a národy. Viděl jsem však videa unikátní školy pro děti z oblasti o které mi kamarádka vyprávěla – ty děti nepotřebovaly učitele, učily se samy a navzájem. Již v raném věku měly znalosti a vyjadřovaly se k tématům jako byla i fyzika a chemie takovým způsobem, že se mi prověsila čelist. Vše v klidu bez stresů, zkoušení a vyvíjení tlaků.  Tohle ale přeci nebylo vůbec nic primitivního. Dokonce si tu školu děti samy navrhly a postavily – no a co na tohle říct.

Ti lidé pomáhají tomu, kdo potřebuje a i sobě navzájem. Respektují se, chápou i potřebu svého soukromí. V duchovním kontaktu s přírodou ctí veškerý život kolem sebe, ale i Boha. A to my jsme na vrcholu, protože jsme civilizovaní? Podívám li se na většinové chování naší civilizované společnosti, vidím to totiž jinak:

Postoj k bližním – typické je schovávat se v davu, nevyčnívat. Nařizování, vyhrožování sankcemi a vymáhání. I mocenské a mezi lidmi navzájem. Na sociálních sítích se (často anonymně) urážíme, srážíme, vysmíváme, vyzýváme, vyhrožujeme. 

Vztah k přírodnímu – Les je dřevo pro naši potřebu, zvíře je maso pro naše chutě, rostlina je plevel a minerál je šutr. Jak označujeme sami sebe a nebo navzájem psát nebudu, však to znáte.

Postoj k sobě a Bohu – Já jsem vrchol evoluce a tedy Bůh neexistuje, je to výmysl pro ovládání primitivních jedinců.

Časté principy –  Každý normální člověk přeci věří jen tomu, na co si můžeme sáhnout, učí se to ve školách, nebo to říkají v televizi. City stranou, jsou to pudy, sex a jsou normální různé úchylky a závislosti.  Ženy, víno, zpěv. Žijeme jen jednou. Za dobrotu na žebrotu. Bez peněz ani kuře nehrabe a kdyby se všichni chovali podle mě, tak by byl svět dokonalejší. Pozor, to jsou slova, která často v této podobě předáváme my sami našim potomkům.

Vztah k předkům – víte o tom, že jsme Slovani? Momentálně slyším jen patříme k západu, patříme k východu – tíhneme k americe, nebo rusku. Jak daleko známe své vlastní předky a co o nich víme? Zajímavější je ten, kdo má zajímavé jméno. Tedy používáme nevlastní jména, nebo “duchovní jména” ať již indická, nebo úplně smyšlená, co samozřejmě nemá nikdo jiný. Popřípadě se necháváme i oficiálně přejmenovat. No co by tomu řekli třeba právě naši předci?

Jsem Čech. To co z toho všeho vnímám já, je to pravé nastavení primitivů zaobalených do honosného slova “civilizace”, včetně netolerantního urážení a znevažování čehokoliv odlišného. Ovšem potom se sám chlácholím – neboj, čím dál víc lidí si takové věci uvědomují. A právě i díky tomu píšu tato slova, ačkoliv vím, jak naši lidé dokáží reagovat, když se jich něco dotkne. A možná je to podpora i různým aktivistům, kteří se evidentně více či méně úspěšně snaží vyvést lidi ze zavedených stereotypů aby zapojili vlastní rozum.

Takže pokud někdo říká, že lidé a kultury, co zůstaly ve spojení s přírodou a životem, ctí Boha ať již jej nazývají  jakkoliv, nestydí se za svou lásku a dokáží dát najevo radost, jsou otevření navzájem a ochotní pomáhat druhým, právě o těchto lidech říká, že jsou “primitivové”, potom já odpovídám : ne nejsou, to jen my jsme “degenerovaní“, zaprodaní, netolerantní a namyšlení …. 

 

Jan Světlák

12.12.2016

………………………………………………………………………………….

Témata, kterým se věnuji ve většině svých článků, jsou předmětem teoretických i prakticko-terapeutických částí, zahrnutých v mých kurzech “Vědomá kristallizace ”

…………………………………………………………………………………
.


.

.

.
.

..

.

2 Komentáře

  1. Noemi N.
    13.12.2016

    dobrý článok, díky pekne, pokojne by mohol mať aj názov „otvorte oči ľudia“ 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien