Nikdy jsem nebyl na letním táboře, tak jsem si to touto akcí premiérově dopřál, byť v pokročilejším věku. Hlavní motivací však byla touha dozvědět se o sobě něco víc, to prostředí, vyžadující po mě vystoupení z komfortní zóny, pro to nabízelo ideální podmínky.
Klidná lokalita v lese, u rybníka, z jehož vodní hladiny nás hlasitě vítaly místní kačenky a kačeři. Byl jsem zvědav, jak Bytí v tichu půjde dohromady s tímto hlasitým a vytrvalým projevem místních zvířecích obyvatel.
Podmínky byly spíše spartánské, což bylo ve finále podstatné, neb nic nás nerozptylovalo, ale nic z toho, na co je dnešní člověk zvyklý, tu nechybělo. Dobrodružství vnitřního objevování a sebepoznávání mohlo začít.
Byl jsem zvědavý, co několik dní v přírodě a ve společnosti podobně naladěných lidiček přinese do mého života. Za tím účelem jsem měl připravený malý notýsek, ať žádná podstatná informace nezapadne.
První den jsme se seznámili s pravidly fungování a komunikace, protože od soboty jsme měli již pouze mlčet. Byl jsem zvědavý, jak se nám to podaří a zda vůbec. Seznámili jsme se s areálem, rozmístěním strategických budov (jídelna, koupelna, toalety) a místním molem na rybníku, které se později stalo významným pracovním i relaxačním místem pro některé z nás.
Bylo evidentní, že Honza jako autor a průvodce touto akcí si dal opravdu velkou práci s přípravou programu. Detailně nás informoval o tom, co nás čeká a jaký by měl být konečný výsledek pobytu, pokud mu jako průvodci dáme důvěru a poctivě budeme plnit zadané úkoly dne. Dal jsem si osobní závazek udělat vše tak, abych si odvezl domů co nejvíc a měl společně se všemi ostatními, s Honzou zvlášť, pocit dobře odvedené práce.
Nebudu prozrazovat žádné detaily z programu, aby se potenciálně další účastníci měli na co těšit. Co ale chci zmínit je fakt, že vše bylo velice promyšlené, navazovalo na sebe a připravovalo nás to na velké finále, které bylo naplánováno na předposlední den odpoledne našeho pobytu.
První dva dny jsme se jako kolektiv poznávali, oťukávali, učili se disciplíně 😊 a vzájemnému respektu, neboť někteří jsme se znali z dřívějška a měli jsme tendenci spolu v rámci dovolených pravidel komunikovat, ale tím jsme mohli rušit ostatní od jejich soustředění a vnitřní práce. Od třetího dne jsme už byli plně kompaktní tým, který si šel pro své poznání a nové zkušenosti.
Postupně jsme se nořili do svého nitra, prohlubovali stav vnitřního klidu ( přestali jsme vnímat sympatické opeřence na rybníku), pracovali se svými smysly a rozšiřovali svou citlivost.
V předposlední den jsme odevzdávali to staré, nefunkční a nahrazovali to novou, vědomou volbou toho žádoucího stavu.
Poslední den ráno, po tichém rozjímání, když jsme se na sebe podívali, bylo jasné, že mise byla splněna. Rozzářené vyklidněné obličeje, první slova po 4 dnech mlčení, srdečné a upřímné sdílení. Změna u nás všech byla citelná, viditelná, u každého trošku jiná, ale jednoznačně pozitivní.
Co jsem rozpoznal u sebe: postupně se umlčela moje vnitřní mluva, došlo k mentálnímu a postupně také fyzickému uvolnění, zesílení vnímání i jinými smysly(čich), než jen dominantně vizuálním způsobem.
Hodně jsem vnímal sepětí s přírodou, pocit jednoty se všemi a se vším, v tichu a míru. Víc než kdy dříve.
Po několika dnech v pracovním procesu bylo mým okolím rozpoznáno a komentováno něco, co vnímali jinak, než dřív, ale nedokázali to přesněji popsat. Měli ale upřímnou snahu zjistit, co je za tím... rád bych jim to řekl, také to ve svém nitru cítím, ale chybí mi k tomu slovní zásoba...je to pro mě nový pocit, poznávám jej a současně k němu cítím upřímný respekt, neboť ten pocit je silný... mám nesmírnou touhu a přání, ať mi ten pocit vydrží, protože to vnímám jako znamení, že vše je na dobré cestě a tak, jak má být. Přeju to všem ❤️.
Zvlášť chci poděkovat od srdce Honzovi za to, že tento projekt vymyslel, zrealizoval a svým jedinečným a osobitým způsobem nám to vše dokázal předat. Je to nesmírně talentovaný, kreativní a empatický člověk, s nesmírným nadhledem a ochotou své znalosti a informace sdílet, což je cenné a vzácné. Děkuji Ti za to, že jsi mě obrazně nakopl a posunul dál, Honzo. Jsi pro mě vzorem a inspirací, motivací k tomu poznat sám sebe a stát se tou nejsilnější verzí sebe sama. Jsi skvělý průvodce druhých a s velkou důvěrou budu sdílet informace o Tvých aktivitách a službách. Velký respekt.
Na tom, že to všechno dopadlo výborně, měla velký podíl výborná vegetariánská kuchyně v podání paní Jany, nesmírně nadané a kreativní kuchařky (jen na této akci, jinak je to skvělá terapeutka EFT), která dokázala z běžných surovin vytvořit skvostné pokrmy hodné Michelinské hvězdy.
Moc děkuji Janičko za tento zážitek, Tvůj úsměv, smysl pro humor a moudrá motta dne, která jsi nám zanechávala na stole, dveřích, tabuli...ze srdce děkuji.
S vděčností a respektem ke všem, kteří chtějí být a jsou tvůrci svého života. P. |
