O kráse a pomíjivosti
.
O Kráse a Pomíjivosti
.
je dopoledne, sluneční paprsky vybízí k úsměvu a vzduch je provoněn jarem. Krásný den. Konečně jsme se dočkali po zimě a zamračených dnech okamžiku, které vnitřně hladí, nabíjí a vybízí k aktivitě. A skutečně té aktivity je kolem více než by bylo zdrávo. Matka Země startuje svou probouzecí energii a kolem se vše začíná zelenat a bujet.
.
Lidé kolem se však pustili do boje s tím zákeřným zeleným živlem. Jakmile se plochy kolem zazelenaly a tráva přesáhla výšky zhruba dvou centimetrů, již se všude kolem nesou zvuky sekaček, křovinořezů a jiné techniky, kterou hodlají použít zřejmě k “obecnému blahu” a “zkrášlení” těch neorganizovaně bujících prostor. Rozhlížím se kolem a vidím kupy odřezaných větví, vytrhaných rostlinek, nesoucí hromadné označení “plevel” a haldy posekané trávy. I opět se leckterá plocha začne projevovat hnědou hliněnou barvou a já vnitřně trpím spolu s tou přírodou. Zeleně ubývá, leckterá je nahrazena betonem, který je jednoduchý na údržbu anebo umělým trávníkem, který netřeba sekat. Kroutím hlavou, nějak mi to hlava nebere a tak se jdu projít.
.
Míjím nablýskaná auta a lidi v různobarevných značkových oblečeních. Žíly mi to netrhá, nehraju tuto hru, nebaví mě a nechápu ji. Mám na sobě potrhané zelené tričko a mnoho let nošenou bundu – jdu do přírody. Procházím se rozkvetlou alejí a přemýšlím, proč to většina lidí nevidí. Proč jdou proti své vlastní přirozenosti za mamem pomíjivé módy a falešné krásy ? Koupí si nové auto, aby se mohli chlubit, směšné nepraktické oblečení, ale s velkým nápisem, aby bylo vidět, že je to značkové a hezké, protože je v módě. Přejde rok, dva a automobilka přijde s novým modelem auta, kterým určí nový trend a to předtím je už běžné, to starší je už i nehezké, jen to nové, to je krásné. A móda ? Tam to pomíjí ještě rychleji – letos frčí červená, ta červená, co nosí sousedka, to je už loňská záležitost atd.
.
Zpátky na zem, v přírodě je mi nejlépe, je jaro. Stromy jsou obsypány květy a mladým listím. Všude kolem se line vůně šeříků a já si připadám jako v nádherném snu. Podívám se do koruny stromu nad sebou a užasle sleduji každý detail – vždyť toto je dokonalost – v každém detailu. Každý lísteček, každý kvítek je tak propracovaný. Ačkoliv všechny stejné, přesto každý jiný a v celku vytváří nádheru rozkvetlého stromu. Nejde jen o dokonalost na pohled, ale i dokonalost praktickou – tento model příroda nemusela měnit již tisíce let – stále je praktický a krásný. Navíc poté, co životnost každého stébla, keříku, či stromu skončí, rozloží se a ještě je prospěšný okolí. To je zázrak dokonalosti na dosah, který bychom měli obdivovat a učit se z toho, ne s tím bojovat. Přeci jen každý kousek přírody kolem je pro nás velkým přínosem, což si často neuvědomujeme. I ta úleva, když procházím a obdivuju tu zeleň kolem, přičemž příroda ze mne sejme stres a znovu nabije inspirativní energií – to je balzám.
.
Škoda, že to mnoho lidí neví, nebo nechápe. Procházím se často v přilehlém lese, nebo parku, ale upřímně, na procházce jsem se svou partnerkou sám, i když lidí je kolem mnoho. Ti sem však chodí běhat, jezdit na kole – tzv. honiči kilometrů, nebo vyvenčit psa. Ani si nevzpomínám, kdy jsem viděl skutečně pouze někoho na procházce v přírodě. Na to, že žiji v milionovém městě, je to přinejmenším smutné. A tak se vracím domů, postesknout si v tomto článku …
.
Co se týče názoru na krásu, já mám jasno …
.
.
Jan Světlák
Praha 3.5.2016
.
.
.
………………………………………………………………………………….
Veškerá témata, kterým se věnuji ve svých článcích, jsou předmětem teoretických i prakticko-terapeutických částí, zahrnutých v mých kurzech “Vědomá kristallizace I. a II.”
…………………………………………………………………………………
.
.
.
.
.
..
.
